PC-TUNING

Návštěvní Kniha

Anketa

Jakou základní desku dnes

složitý a rozporuplný jako dnes. Nikdy dříve neměly základní desky tak výrazný vliv na celkový výkon počítače jako nyní. Rozhodně se mnohem více než kdykoliv předtím vyplatí zajímat se o to, jaká základní deska, resp. jaká čipová sada je ukryta v počítači o jehož nákup se zajímáte. Mohli byste se totiž dočkat nemilého překvapení, že váš nový počítač bude pomalejší než jeho o něco starší předchůdce.

Procesory v prestižní honbě za co nejvyššími frekvencemi a výkonné 3D grafické karty přece jenom rychle utekly tempu vývoje ostatních důležitých částí počítače, a tak se stalo, že limitující částí z hlediska celkového výkonu počítače může být základní deska.

Ještě relativně nedávno byla totiž volba dobré základní desky celkem jednoznačná. Základní desky s velice rychlou a kvalitní čipovou sadou 440BX mnozí výrobci přivedli k absolutní dokonalosti a díky tomu jsou tyto desky pro nemálo nadšenců i výrobců počítačových sestav stalo dobrou volbou. Čipová sada 440BX už však narazila na své hranice a dlouhou budoucnost před sebou zřejmě nemá. Tato čipová sada totiž nepodporuje IDE rozhraní UltraAta 66 (a to už se na obzoru objevuje UltraAta 100), neumí AGP 4x a oficiálně ani nepodporuje FSB 133. Existují pouze dvě základní desky: BE6 a BXMaster s čipovou sadou Intel 440BX, které mají vedle dvou běžných řadičů ATA 33 na základní desce „přilepeny“ ještě dva další řadiče pro UltraAta 66. Je to ovšem jenom jakási oklika. Přidané řadiče se totiž „tváří“, jako by to bylo SCSI rozhraní a jsou řízeny přidaným čipem na základní desce. Jejich výkon mě bohužel příliš nepřesvědčil. Možná to je způsobeno kvalitou ovladačů, které se v budoucnu zřejmě zlepší, ale to nezmění nic na skutečnosti, že toto řešení nezanedbatelně obě základní desky prodražilo. A přiznejme si upřímně, kdo běžně potřebuje až 8 IDE zařízení. Nicméně jakási alternativa tu je. S možností AGP 4x a s podporou FSB 133 už je to mnohem horší. AGP 4x nepodporuje doposud žádná deska s čipovou sadou 440BX a i když některé tyto desky umožňují nastavení FSB až 150, je to možnost pouze teoretická. Problém spočívá v tom, že se jedná o „přetaktování“ bez záruky výrobců. Ještě horší je skutečnost, že při zvýšení FSB základní desky zároveň dojde k přetaktování AGP, což si většina grafických karet nenechá líbit. Již nemalý čas se vyrábějí všechny běžné disky s podporou UltraAta66 a snad všechny mají tuto vlastnost standardně aktivovanou. Mnozí zejména velcí dodavatelé počítačů často ignorují skutečnost, že takové disky připojené na rozhraní Ata33 dosahují nižší výkon, než kdyby tato vlastnost byla potlačena (vypnuta) a klidně takové počítače prodávají hromadně. Ostatně neschopnost výrobců a prodejců výpočetní techniky optimálně vyladit výkon dodávaných počítačových sestav je celkem běžný jev. Je tedy zřejmé, že doposud nejlepší a výkonnostně zatím nepřekonané základní desky s čipovou sadou Intel 440BX se dostávají do složitých a těžko řešitelných problémů. Námitky, že vysoké přenosové rychlosti AGP 4x a UltraAta 66 mnohé současné grafické karty a disky stejně nevyužijí, před budoucností určitě neobstojí. Stačí se jen podívat, jak rychle a kam směřuje výkon grafických karet.

Intel tedy přišel s novými čipovými sadami: i810, i820 a i840. Naneštěstí však Intel vsadil zřejmě na špatného koně, když se vzhlédnul v pamětech typu RDRAM, tzv. Rambus DRAM. Tyto paměti na rozdíl od klasických SDRAM jsou 16-bitové a pracují sekvenčně. I když RDRAM paměti dosahují výrazně vyšší frekvence 500 až 700 MHz, jejich celkový výkon je jen o málo vyšší než u klasických SDRAM pamětí a přitom jsou v důsledku složité výroby a velkých licenčních poplatků několikanásobně dražší. Poměr ceny a výkonu je tedy hluboce pod úrovní osvědčených pamětí SDRAM. O čipové sadě i810 nemá cenu vůbec hovořit, neboť nekvalitní integrovaná grafická karta a zejména sdílená RAM paměť pro grafiku se podepsaly na žalostném výkonu základních desek s touto čipovou sadou a po slávě čipových sad BX, LX a ZX je to od Intelu spíše krok zpátky. Později vznikly desky s čipovou sadou i820 s použitím klasických pamětí SDRAM. Tyto desky vypadají na první pohled velice moderně. Přímá podpora UltraAta66 i AGP 4x. Od začátku však tyto desky provází velké problémy zejména co se týká výkonu a kompatibility pamětí SDRAM. Není se ani čemu divit. Složitý proces „emulace“ paralelní a 32-bitové technologie SDRAM na 16-bitovou sekvenční technologii RDRAM zajišťuje přidaný pomocný čip. Výsledkem je, že nejsou podporovány paměti SDRAM PC133 a přístup do paměti se značně zpomalil. Paměti některých výrobců SDRAM PC100 nejsou příliš kompatibilní a způsobují nestabilitu celého systému. Dohady mezi Intelem a výrobci těchto pamětí o tom, na čí straně je vina, zřejmě zákazníka zajímat nebudou. A tak, jak se zdá, je prozatím Intel se svými novými čipy ze hry o co nejlepší počítačovou sestavu vyřazen.


VIA Apollo Pro 133A mírně zaostává za Intel BX kvůli pomalejšímu přístupu do paměti. Přímo varující je však výkon nové čipové sady Intel i820

Naštěstí se na scéně objevila ještě jedna čipová sada VIA Apollo Pro 133A. Výrobce VIA byl dříve ve stínu Intelu, neboť čipové sady VIA za Intel 440BX čipy výkonnostně pokulhávaly. Nyní však VIA zažívá se svojí novou čipovou sadou období velkého rozkvětu. Tato čipová sada přímo podporuje rozhraní UltraAta66, AGP 4x a oficiálně i FSB 133 včetně paměti SDRAM PC133. Čipová sada umožňuje nezávisle měnit frekvenci pamětí i AGP slotu. Není tedy divu, že celá řada výrobců se zvučnými jmény, jako AOPEN, AUSUS, MICROSTAR, SOYO atd. vyvinuly nové základní desky s touto čipovou sadou. Mnohé tyto základní desky vynikají vysokou stabilitou a možnosti bezpečného přetaktování a jsou tedy pravým pokladem pro nadšené „overclok-aře“. Jedinou vadou na kráse této čipové sady je poněkud nižší rychlost přístupu do paměti. A tak ani moderní desky s touto čipovou sadou v některých výkonnostních parametrech zatím nepřekonaly některé dobré desky se starou čipovou sadou 440BX. I když přístup do paměti u VIA Apollo Pro 133A je zpravidla lepší než v případě i820, za čipovou sadou 440BX zaostává. V tomto parametru nebyl 440BX „čipset“ doposud pokořen. Pro „overclokaře“ je však podstatný celkový dosažitelný výkon, a protože hodnoty FSB kolem 150 nejsou v tomto případě jen teoretické, ale stabilní provoz při těchto rychlostech je realitou, stávají se nové desky s čipovou sadou VIA Apollo Pro 133A horkým kandidátem pro počítačové nadšence a „fajnšmekry“. Jak se zdá naštěstí nezůstávají ani stranou zájmu výrobců počítačových sestav.

 
PC-tuning